Říkala jsem si, že využiju jeden z mých prvních cestovatelských příběhů jako pozvánku do Krušných hor. Pravda, jeden z hlavních důvodů proč Krušné hory miluji je ten, že to tu není zasypané turisty jako všechny ostatní české hory. Na druhou stranu, bez návštěvníků bychom se tu sotva uživili. Navíc, čím více lidí si Krušné hory zamiluje, tím více lidí se za ně postaví v případě nějakých nekalostí, o které se tu jednou za čas někdo pokouší.
Ráda bych vás pozvala na pěší výlet v západním Krušnohoří, díky kterému se dostanete do naprosto nádherné krajiny, do míst zařazených do UNESCA a ještě do naprosto skvělých hospůdek, na které jsem tu opravdu pyšná.
Cesta je dlouhá 12 km a nevede náročným terénem ani není kopcovitá. Nedoporučuji ji však kolařům ani kočárkářům, neb významná část vede po kořenové pěšince. Začátek cesty je plánován z bývalé obce Háje - z jednoho z nejikoničtějších krušnohorských míst, kde je i dost prostoru na zaparkování. Prosím, pokud se vám tam zaparkovat náhodou nepodaří (často to bývá v sobotu odpoledne), nehroťte to a vymyslete náhradní program nebo zaparkujte jinde na trase (třeba na Bludné). Nechceme, aby se majitel pozemku naštval a parkování případně znemožnil.
Z Háju vyrazíte přes řeku do mírného kopce, od prvních okamžiků si můžete vychutnávat nádhernou krušnohorskou krajinu. Když po pár kilometrech odbočíte doprava, po pár metrech přijdete k propadlému bývalému dolu Zuzana, kde se můžete pokochat pěknou dírou do země. Nezapomeňte se vrátit zpět na trasu. Pokud vás důlní historie Krušných hor fakt hodně zajímá, můžete cestou odbočit ještě jednou ke štole Pomoc Boží, přímo po cestě budete mít však bývalých dolů ještě několik. Dalším je Gustav, kousek za ním přejdete silnici a dostanete se do další bývalé obce Bludná, kde jsou v současnosti 2 domečky, jeden původní a druhý nový avšak do krajiny velmi esteticky zapadající. Pokračujte po červené směr Abertamy. Dostanete se tak na cestu, která je součásti trasy Stoneman Miriquidi, což by mohlo zajímat bikery. Cesta vás dovede k naprosto malebnému občerstvení U Červené jámy, které mnoha lidem připomíná “hobitín”. Vlastnoručně ho postavil moc šikovný pár, kterému se sice snažila podkopávat nohy česká legislativa, ale vše ustál a návštěvníkům nabízí občerstvení v podobě domácích koláčů, klobás, piva i kávy. Název tohoto občerstvení není jen tak, nachází se totiž u dalšího bývalého dolu, resp. u další propadliny. Další zastávkou pro vás může být důl Mauricius, který je otevřen veřejnosti.
Bohužel vás musím během této cesty navést na silnici, po které se musíte vydat abyste okruh mohli uzavřít. Nebojte, je to spíše cyklostezka a tolik aut tam nejezdí. Dá se to vzít i po kraji louky. Když ze silnice vybočíte (opět jen na pár metrů), dorazíte do přírodní rezervace Ryžovna, které dominují velké čedičové varhany. Opět se musíte vrátit zpět na silnici. Jakmile pokoříte horizont, otevře se vám výhled do krajiny, která vám vyrazí dech. Ryžovna je pro mě jedno z nejkrásnějších míst. Pokud se podivíte, co tam dělá těch pár náhodně rozesetých domečků, jsou to pozůstatky bývalé obce Seifen (česky Ryžovna), která byla po válce vysídlena. Pár domků se však dochovalo. Přímo po cestě narazíte na informativní ceduli a na miniaturu původního nedochovaného kostela.
Na začátku jsem psala, že je fajn, aby si lidé Krušné hory zamilovali a postavili si za ně v případné nouze. To přesně nastalo v případě tohoto místa, které bylo několik let předurčené k zastavění satelitním městečkem. Mnozí z nás tento plán nebrali vážně. Kdo by ničil tak nádherné horské louky, které jsou výraznou zásobárnou vody, na kterých roste tolik vzácných druhů rostlin, po které se pohybuje tolik vzácných živočichů?! Nedávno se ale postupnými krůčky začal nehezký plán realizovat. A právě díky lidem, kteří Krušné milují a kterých není málo, se tento plán alespoň na nějakou dobu podařilo zmařit.
Když dojdete na křižovatku silnic, nelze přehlédnou kamenný dům - restauraci Salaš, kde vás velmi dobře pohostí. Na čepu mají Bernarda a Kofolu a jako zákusek doporučuji jejich vyhlášeného “Šmaka” - cheescake z kozího sýra. O kousek dál je dům modré barvy (původně škola), kde v současnosti probíhá obnova zaniklého pivovaru. Pivo se v něm sice ještě nevaří (nechávají si ho vařit v jiném spřáteleném pivovaru), ale už teď tam dobře vaří jiné pochutiny. Restaurace/pivovar Ryžovna měla štěstí na skvělého kuchaře, kterému opravdu srdce bije pro Krušné hory a jejich historii. Snaží se sbírat staré krušnohorské recepty a převádět je do modernější podoby. Měli jste už někdy kluzky na sladko nebo se zelím?!
Obě restaurační zařízení se snaží vařit převážně z lokálních surovin. S plnými bachory se můžete na chvilku natáhnout u rybníčka a pozorovat luňáky, kteří na Ryžovně hnízdí.
Je super, že se občerstvíte před tou nejnáročnější částí. Čeká vás průchod “divočinou”, vydáte se podél Blatenského kanálu (další technická důlní památka), podle kterého vede velmi úzká pěšiny, kde se občas budete muset zklonit, neco obejít, přeskočit a tak dále. Není to však dlouhý úsek, je to jen takové zpestření. Dostanete se zpět na tu cestu, po které jste šli a vydáte se po ní zpět k autu, které uvidíte za chvíli. Pokud se vám toto kouzelné místo nechce opouštět, můžete omýt svůj pot z cesty v řece Černé.
No a pokud byste chtěli v Krušných horách zůstat o den déle, můžete přespat jak ve stanu v Krušnohorskému bivaku, tak i v útulném pokojíčku v Yetti backpackeru.
!!!POZOR!!!
Cestou můžete narazit na hrozivé cedule, že se v oblasti mohou vyskytovat pastevečtí psi. Ty se tam vyskytují pouze u ovcí. Pokud tedy uvidíte ovce, vemte si svého psíka na vodítko a neprocházejte skrz stádo. Psi se k lidem agresivně nechovají (jen hrozivě štěkají), nicméně, vyhnout se stádu a neplašit ho (včetně psů), je ohleduplné především k farmáři, přes jehož pozemky procházíte a který nám poskytuje další super služby v podobě lokálních mléčných i mastných výrobků.
Doufám, že se vám tento krušnohorský tip na výlet líbil. Jsem zvědavá na vaše reakce!