Jako každý rok jsem i letos přemýšlela, kam se v zimě vydat na hory. Zaujala mě představa nekonečných prašanových polí v kombinací s borščem a šašliky. Vyrazila jsem tedy na Ukrajinu společně s partou skvělých lyžařů i přátel. Konkrétně do oblasti Podkarpatí, které se rozkládá jen kousek za hranicí se Slovenskem.
V pátek večer nakládám věci do autobusu a jsem s smířená s cestou, která je na mě až nepříjemně dlouhá. Po osmnácti hodinách podrážky mých bot přistávají ve velké kaluži u penzionu v městečku Jasiňa. Kdo by to čekal, když jsme jeli za sněhem. Od první chvíle si tedy přejeme, aby se všechny dešťové kapky proměnily ve vločky.
První dny trávíme především poznávání místní kultury, ochutnávání místních pokrmů a taky nápojů. Co si budeme, nedát si panáka ukrajinské vodky by byl hřích.
Po dvou dnech se přesunujeme do centra freeridového ráje, Dragobratu! Autobus však zůstává zaparkovaný v údolí a my volíme pro přesun gazíky, jelikož v zimě se nahoru vlastními silami nedostaneme.
Středisko Dragobrat leží 1200 metrů nad mořem a areál sestavuje šest vleků, dvě lanovky a nespočet horských hotelů a penzionů. Ten pravý ráj ale začíná až u horních stanic lanovek.
Naše zavazadla vykládáme na schodech u penzionu Juliana, kde nás vítá usměvavý Vasil.
První večer tady si každý volíme svůj program. Já jsem neodolala čanu (kádi s vodou, kde se topí v malém kotlíku) a sauně, po které jsem se mohla plácnout do čerstvě napadaného prašanu.
Ale zpátky k Gragobratu. Vrcholky v okolí dosahují až 1700 metrů nad mořem a mírné, za to dlouhé poloniny si věřím zamilujete stejně, jako já! Patřím k těm, co si na vrcholky rádi vyšlápnou na skialpech po svých, tady mi to však počasí moc nedovolovalo. Společně s ostatními jsem tedy ráno usedla do rolby a nechala se vyvézt - někam. Na hřebeni nazouváme lyže a společně s místními průvodci se spouštíme prašanovými polemi dolů. Celý den si tedy vozíme zadky rolbou nahoru a dolů jezdíme prakticky každou jízdu jinudy.
Většině z vás se v hlavě promítne otázka, kolik asi taková sranda na rolbě stojí?
Celodenní vyvážení rolbami přišlo bez stovky na patnáct stovek a za den jsme stihli 11-15 jízd. Pokud tedy nejste rozmazleni středisky z Alpských zemí, je Ukrajina stvořena pro skvělý zážitek a lyžovačku. Taky vás v mnoha případech překvapí, teplá voda občas teče jen když otočíte kohoutek na studenou, okno má naopak namontovanou kliku a vy si lámete hlavu, jak okno vůbec otevřít, vaječná omeleta vůbec nepřipomíná vaječnou omeletu nebo jste v údivu, když vám k večeři na talíři přistane karbanátek s rizotem. Ukrajina je jedinečná a svá, stejně jako každá země.
