SLEVA 15 % NA PRVNÍ OBJEDNÁVKU S KÓDEM "PRVNI"

Objevovaní s Terkou: Durch až na Slovensko

Jelikož mi nynější situace neumožňuje létat do vzdálenějších krajin, rozhodla jsem se, že o něco víc poznám krajinu tady u nás, v Česku. Začala jsem tedy procházet mapu a vyhledávat místa, která nejsou až tak vzdálená mému domovu. 

O chráněné krajinné oblasti Bílých Karpat jsem slyšela naposledy v zeměpisu na základní škole. A pak padl první špendlík na mapu, konkrétně na vyhlídkové okno DURCH. Tento masivní dřevěný kousek navrhl architekt Zdeněk Fránek a ve spolupráci s firmou Jánošík, která dole pod kopcem vyrábí okna, jej realizoval. Projekt byl zrealizován v roce 2018 a mezi lidmi není zatím tak známý, jako například pozorovatelna v Sulovských skalách. Mimochodem do Sulovských skal doporučuji zajet na výlet, až to bude samozřejmě možné, pozorovatelna se bude bohužel s koncem roku demontovat. Ale teď už zpět k Durchu. Ten se nachází kousek od Valašských Klobouků a dostanete se k němu ne jednou lesní cestou. My si však s bráchou vybrali tu nejméně turistickou a řekla bych, nejvíce náročnou. 

1F3BC1EF-B81C-404E-A336-337C2B261F81

Po hodině a čtyřiceti minutách dojíždíme do malé obce Študlov, projíždíme až na její konec, kde končí asfaltová cesta a je zde poslední, nově postavěný dřevěný srub. Pána na zahradě se ptám, zda na kraji cesty můžeme nechat zaparkované auto, ten neprotestuje. Z boxu v kufru vypouštím Swena a přicházím na první, docela podstatnou, zapomenutou věc. Vodítko Terezo, vodítko jsi zapomněla. To mi však náladu nekazí a my se tak vydáváme po zelené turistické stezce, která vede převážně lesem. Po asi dvaceti minutách vycházíme na louce u rozcestníku Požár, zde je skvělé místo třeba pro opečení špekáčků. Je zde ohniště a malé posezení. Odtud pokračujeme po zelené turistické stezce, která je opravdu pohodová, žádný kopec a občas báječné výhledy až na Slovensko. Sami jsme docela překvapeni, že cesta ubíhá tak rychle a my jsme na místě. Paprsky sluníčka si pohrávají se stíny v okně a docela jasná obloha nabízí výhledy na protější kopce. 

      188CC1F1-84D5-4B4B-9949-DDAD8B8B5825                       746629C5-A8D7-4ADC-8D62-654A696843C5

Toulavé nohy nás vedou ještě na nedalekou louku, kde stojí snad největší posed, jaký jsem kdy viděla. Připomíná mi chaloupku ježibaby z Mrazíka. Swen po loukách prohání motýly, brácha se loudá někde za mnou a já si užívám teplé paprsky slunce. Po zpáteční cestě se jdeme podívat ještě k přilehlým mysliveckým chatám, které jsou kousek pod vrcholem kopce Požár.  

Možná by těchto pár řádků mohlo posloužit i jako tip na víkendový výlet, co myslíte?