Sám v Británii

Čau! Jmenuji se Petr, jsem jedním z ambrassadorů téhle skvělé značky a chtěl bych se s vámi podělit o svou zkušenost s vycestováním a životem v zahraničí. Tenhle článek berte jako můj subjektivní pohled na celý pobyt.

Na začátek bych se trošku představil. Je mi 20 let, ale stále se na to nějak necítím. Ve volném čase se věnuji organizování akcí pro děti, courám po přírodě a fotím. Na jaře 2018 jsem dodělal školu a tím jsem dostal možnost vyrazit do světa. Už někdy od 7. třídy jsem měl sen, že jednou budu bydlet někde v zahraničí. Teď konečně nastal ten čas.

obrazek 3

 Už někdy od ledna 2018 jsem hledal veškeré informace o Velké Británii. Jak se tam žije, kolik co stojí, jak je to s prací pro cizince atd. Od ledna jsem se také snažil najít bydlení. Což nebylo vůbec jednoduché. Nakonec jsem oslovil jednu svou starou známou, která právě v Anglii žije a požádal jsem ji o rady. Vyptával jsem se na všechno možné, až jsme se nakonec dohodli, že můžu přijet k nim. Prvotní nadšení byl nepopsatelný pocit. Najednou se ti otevřou nový dveře.

obrazek 2

V říjnu jsem se tedy přestěhoval do nového světa. Konkrétní místo uvádět nebudu, nicméně je to 16 mil severně od Liverpoolu. Na začátku pobytu jsem měl hodně velkou kuráž na cestování. Navštívil jsem Liverpool hned několikrát, zajel jsem si do Manchesteru, byl jsem poprvé v životě na pláži v Southportu, akorát byl zrovna odliv. Poznával jsem zdejší okolí a všechno mi přišlo super. Angličtina se mi zlepšila a naučil jsem se spousty nových slov. Poznal jsem kluka z Itálie, Alexe, který v Liverpoolu studuje hudbu. Vzal mě na dva koncerty, ukázal mi krásy města a byl to asi jediný kamarád tady. Pořídil jsem si svoje vysněný kolo BMX! Ale tohle všechno byla radost prvního měsíce. Po nějakém čase jsem se dostával ze svého nadšení spíš do normálu, až to skončilo znechucením.

 obrazek 4obrazek 5

 

Proč tomu tak bylo?

Protože povinnosti…

Musel jsem najít práci, zařídit si pojištění, naučit se počítat libry “na hned” v obchodě a spousty dalších věcí. První dva týdny jsem cestoval a moc jsem neřešil, co všechno budu muset podstoupit, pak mi ale začalo docházet, že to nebude tak růžový, jak jsem si představoval. Najít práci mi trvalo přesně 3 týdny. Do práce jsem dělal zkoušky z bezpečnosti, matematiky a logických příkladů. To byla celkem sranda, protože tam bylo spoustu slov, o kterých jsem neměl páru, co vlastně znamenají. Nicméně jsem se do práce dostal a začal makat rukama ve fabrice. V Česku jsem si vyzkoušel hodně prací, kde se maká převážně rukama, ale tohle bylo jiný. Najednou musíte dodržovat každou blbost, jste tam 12 hodin, všude je hluk. Na to si člověk rychle zvykne. Co bylo velice příjemný, byli lidé. Jelikož v těchto místech pracuje převážná většina cizinců, měl jsem možnost poznat hodně zajímavých lidí. Většina těch lidí je v této práci jen kvůli příjmu. Na začátku jsem měl stále na paměti, že jsem tady hlavně za poznáním, ne za penězi. To se ale časem změnilo a zůstal jsem tu jen právě kvůli vizi výdělku a vizi nové zrcadlovky.

 

Protože prostředí…

Místo, kde jsem žil, mi ze začátku přišlo fajn. V té době totiž bylo listí na stromech a keře byly zarostlé. To se ale během dvou týdnů změnilo, a tohle město ukázalo, jací jsou Britové bezohlední k přírodě. Ten nepořádek všude v ulicích, chtělo se mi zvracet a brečet zároveň. Takovou neúctu jsem ještě neviděl. Proč tomu tak je? V Anglii je prý zákon, že se na dítě nesmí vztáhnout ruka. A o tom to celé je. Děti jsou většinou převážně nevychovaná prasata pohazující odpadky všude okolo. Jak to, že jsou místa jako Londýn čistá? Protože to jsou turistická místa a běžná Anglie je prostě jiná. Nicméně, snažil jsem se s tímto faktem žít, a přehlížet ho.

 

Pro představu přikládám obrázek
obrázek 6

 

Protože samota…

V domě jsem sice s dvěma dalšími lidmi, nicméně jsem si k nim nedokázal najít cestu, abych s nimi dokázal otevřeně mluvit o svých pocitech. Takže jsem byl odkázaný na sebe samotného a sociální sítě, skrze které nedokážete vycítit tu přítomnost někoho. Pouze vidíte text. Občas si s těmi nejbližšími zavoláte, ale po ukončení hovoru, se cítíte zase sami.

 Všechny tyto tři podněty mě začaly časem měnit. Změnily mě v mnohém. Na začátku pobytu jsem se rozhodoval, stravoval a mluvil jinak. Všechny tyhle podněty mě dovedly do stádia jakési dospělosti. Ukázaly mi reálný svět a taky fakt, že věci, které mám doma, jsem bral jako samozřejmost. Dalo mi to obří životní lekci, a tím, že to občas bylo prostě nepříjemný, mi to dalo mnohem víc, než kdyby to bylo růžový tak, jak jsem si představoval.

 Abych nebyl jen a pouze negativní. Jak jsem psal v předchozím odstavci, naučilo mě to do života hodně věcí. Kamarádi se mě ptali, jestli bych do toho šel znovu. Ano, ale udělal bych to jinak. Takže pro vás všechny, kteří plánujete vyrazit někam do světa mám pár rad, které by se vám mohly hodit.

 obrázek 7

  • Vyrazit do světa sám je opravdu velká zkouška vaší hlavy. Jste na všechno a ve všem sami. Tady se potvrzuje pravidlo, že ve dvou se to lépe táhne.
  • Při shánění bydlení, si dopředu zjistěte co nejvíce informací. O obchodech, přírodě, dopravě a hlavně pracovních nabídkách.
  • Pokud chcete jet za jazykem a zlepšit si ho, nedoporučuji bydlet v české domácnosti. Čeština je krásný a rozmanitý jazyk, užijete si ho ještě hodně, ale pokud se chcete naučit anglicky, je lepší bydlet někde, kde se česky nemluví.
  • Najíst se dá i za 10£ na týden. Stačí jen vyhledat obchody jako Asda nebo Aldi. Sice nebudete mít oběd o 5 chodech, ale dá se to!
  • České výrobky jsou tady taky! V Anglii je totiž hodně polských obchodů s českým zbožím. Takže na štědrovečerní večeři mi nechybělo české pivo a Kofola.
  • Kup si kolo a dobrý zámek. Třeba tady bylo i v lednu 10°C. Kolo je super dopravní prostředek a prostě… se hodí.
  • Nepromokavé oblečení a batoh je základ. Takže nepromokavá bunda + batoh Forsten = ideálka.
  • Doprava je konkrétně v Anglii celkem drahá, takže se vyplatí kupovat jízdenky předem a přes internet, pro odvážný je tu třeba BlaBlacar nebo i stopem.
  • NEZAPOMEŇ NA PLYŠÁKA. Ať už vyrazíte sami nebo s někým, je důležitý mít u sebe něco, co vám připomene domov.
  • TransferWise - aneb pracuješ a potřebuješ účet v cizině? Tak tahle věc je nejlepší řešení.
  • V zahraničí jsou virtuální operátoři cenově mnohem níž, než jakýkoliv operátor v Česku. Já jsem byl u Giffgaffu, kde si balíček volíte sami, a ceny jsou velice příznivě nízko.
  • Využijte Facebook. Je tam hodně skupin, kde se dozvíte mnoho informací, a můžete se spojit lidmi, kteří by vám mohli pomoc.
  • Pokud chcete někam na kratší dobu, využijte webovek, jako je třeba helpx.net.

 

Závěrem bych chtěl říct, že ne všechno, co na Instagramu vidíte, je realita. Nikdy nevíte, co člověk na fotce doopravdy zažívá. Chtěl bych ještě poděkovat konkrétně svému nejlepšímu kamarádovi Patrikovi, který se mnou byl každý den v kontaktu a všem ostatním, kteří mně na dálku radili a povzbuzovali.

 Takže teď po čtyřech měsících je na čase sbalit svůj bágl a vyrazit za jiným dobrodružstvím!

PS: Cestuj, miluj přírodu, měj rád všechny okolo sebe a #objevujsvetsnami

 

by Petr