Roadtrip NP Triglav Slovinsko

two-compressor

Na Slovinsko jsme plánovali jet už nějakou dobu a konečně se k tomu schylovalo. Naplánoval se takový menší roadtrip autem a já byla nadšená a dala se do plánování míst, které bych chtěla navštívit. Měli jsme na to 7 dní a celkem jsme ujeli kolem 1300 km. Plánování cesty zabralo tak dva volné večery. Hlavním cílem totiž pro mě byl Národní park Triglav a pak už konkrétně místa, která vám popíšu blíž níže.

Pokud chcete něco méně finančně náročného, tak doporučuji vzít stan a zkusit kempy, ani s jedním ze tří, ve kterém jsme byli ubytování za celou dobu, nebyl problém a má to svou kouzelnou atmosféru.

Počítala jsem s tím, že si občas něco ukuchtíme na grilu nebo ohřívači, když budeme přespávat v kempech, pořizovali jsme Expres menu s tím, že když dojdeme po nějaké túře ke stanu později, tak to stačí na vařiči jenom ohřát + k tomu udělat nějakou přílohu. Byli jsme vybaveni i na nějaký delší výstup a v plánu byl zrovna Triglav s přespáním v horské chatě Dóm Planika pod Triglavom (kde člověk musí napsat pár dnů dopředu před plánovaným výstupem a zarezervovat si místečko na spaní)

 Vyráželi jsme z Brna autem asi kolem 6. hodiny ranní a hrnuli jsme si to po dálnici směr Vídeň – kolem Graz a přes Klagenfurt, kde jsme asi na hodinku a půl udělali zastávku, poté naše první cílová zastávka v kempu Bled u Bledského jezera, kde jsme strávili 3 noci a přijeli kolem 16. hodiny. My jsme stihli ještě cenu před hl. sezónou, takže nás vyšla 1 noc na osobu něco kolem 12 EUR (za příplatek teda ještě stan a auto).Kemp je hodně dobře vybavený, koneckonců mrkněte na odkaz. Je tam čisto a krásně. A pět hvězdiček má zaslouženě. Čeština se tam rozléhala, ale úplně všude, tak si člověk připadal chvílemi jako doma.

 Okolí jezera Bled je celkem rozsáhlé, nečekala jsem, že je jezero tak velké, viděla jsem pouze fotky z Instagramu a jeho známý kostelíček, který je focen ze všech úhlů a stran. My ho měli tak trochu v lešení, ale na fotkách to není zas až tak poznat. Doporučuji si vyjít vyhlídku, která je hned vedle kempu – jsou tam různá zákoutí, kde je možné si jezero prohlédnout i z vrchu. My jsme si jeden večer půjčili loďku a vyrazili se podívat ke kostelíku, ale na můj vkus příliš moc turistů, takže to procházku trochu kazí. V kempu je přímo i pláž, kde se můžete vykoupat. Aktivit je tam docela dost, jak pro adrenalinové nadšence, tak pro děti.

IMG_0759

Jen pár kilometrů od Bledu je známá soutěska Vintgar, která je 1600 metrů dlouhá a je nádherná, s všudypřítomnou divokou řekou mezi skalisky vytváří přímo nádhernou atmosféru, ale doporučuji vyrazit brzy dopoledne, jinak se u kasy dělají fronty a je tam přímo přelidněno. Na konci na Vás čeká vodopád, na který se můžete ještě podívat přímo zespodu. Takže pokud se budete potulovat kolem Bledu, určitě doporučuji navštívit. Vstup do soutěsky se pohyboval kolem 4 EUR na osobu. 

Po třech nocích strávených v Bledu jsme vyrazili zase dál a to k jezeru Bohinj konkrétně do kempu Zlatorog(není sice tak dobře vybaven jako kemp Bled, takže počítejte s tím, že tam není obchod s potravinami a musíte vyrazit do místní vesnice, je tam pouze místní bistro, které zavírá ve 22hod).

Jezero Bohinj mělo zase úplně jinou atmosféru, takovou tajemnou a majestátní, je totiž o dost rozsáhlejší než Bledské . Kemp nabízí ubytování ve třech zónách podle toho, zda chcete případně vyrazit na vícedenní túru a nechat v kempu auto a stan.

My se ptali před naším výstupem na Triglav místních, jak to tam s počasím nahoře vypadá, hlásili na příští den zrovna sníh a vítr, takže jsme moc nadšení nebyli, že nám to počasí tak trochu zkomplikovalo. Naplánovali jsme, ale náhradní plán, který sice směřoval k Triglavu, ale abychom se stihli vrátit dolů ještě před večerem.

IMG_1114

Další den ráno kolem 8. hodiny jsme vyrazili z kempu k vodopádu Savica, platí se bohužel vstupné, ano opět, ale doporučuji vodopád navštívit je fakt nádherný. K vodopádu se dá dojet i autem ke Koči při Savici (653 m.n.m.) a vyrazit tak přímo od chaty.

Od vodopádu jsme vyrazili po strmě kolmé skále po turistické trase k Triglavským jezerům. Cesta byla místy hodně náročná, ale po 2 hodinách prudkého stoupání jsme byli nahoře u prvního jezera, které se nazývalo Černé jezero (1294 m.n.m.), kde jsme posvačili a vyrazili zase dál.

Cesta vedla kolem jezera do kopce, ale stoupání už nebylo tak hrozné po dalších 2 hodinách cesty na nás čekal přímo neskutečný pohádkový pohled, mraky se protrhaly a před námi se objevily krásné štíty hor a dvě další jezera. Čas ukazoval něco kolem 14. hodiny. U jezer je chata s názvem Koča pri Triglavskih jezerih (1685 m.n.m.), která slouží k přespání a můžete se i posilnit a další den jít zase dál.

My si u jezera vytáhli vařič a ohřáli jídlo, počasí nám přálo, tak jsme rozmýšleli, zda se nevydáme dál a přece jen Triglav nezkusíme, opatrnost a strach z nepřízně počasí, ale u všech převyšoval, tak jsme se po asi hodinové pauze vrátili pomalu zase dolů. Tak třeba nám to vyjde příště. Přece se prvním pokusem nedáme odradit, i tak jsme měli v nohách 30km.

Další den jsme vyrazili nahoru na Vogel (1902m.n.m.), buď můžete využít lanovky, nebo to jít přes turistickou trasu kolem sjezdovky přes hřebeny Šija (1880 m.n.m.), je to pěkná hřebenovka a cestičky jsou ukázkové. Lanovka Vás zaveze do výšky 1540 m.n.m., co si vyberete nechám na Vás. Brala bych to zase podle počasí, jaké vyjde. 

Po další strávené noci u Bohinj. jezera jsme vyrazili dál a to do Kobaridu, kde jsem se těšila na vodopád Kozjak, který je méně známý, ale pro mě je asi nejhezčím vodopádem na Slovinsku. Ubytovali jsme se v kempu Lazar v Kobaridu, doporučuji tam navštívit místní restauraci, která je přímo v kempu, mají moc dobré slané palačinky a těstoviny. Kemp je přímo u řeky Soča, takže někomu může dělat problém usnout J. Kemp je čistý a útulný. Dojeli jsme celkem brzy, takže jsme vyrazili hned ten samý den ke zmiňovanému vodopádu. No posuďte pak podle fotek, jestli jsem lhala. Stezka je moc krásná a vede přímo od kempu a přes řeku po pěkném mostu.

Další den jsme jen sbalili stan a vyrazili pomalu zpět domů, vůbec se nám nechtělo zpět, ještě jsem chtěla vidět Mangart, cesta k tomuto vrcholku vedla po nejvýš položené silnici na Slovinsku. Ten výhled, když je krásné počasí, stojí opravdu za to! Jen jeďte opatrně, když se chcete vyhnout protijedoucímu vozidlu, tak v některých zatáčkách je to menší problém.  

Slovinsko je nádherná země a má opravdu krásnou přírodu a já si tuto zemi zamilovala, určitě se jednou zase vrátím. Ať už kvůli výstupu na Triglav nebo objevování dalších nových míst a to se už teď těším. 

článek napsala Monča